Březen 2007
19. BŘEZNA – svátek Sv. JOSEFA, SNOUBENCE BLAHOSLAVENÉ PANNY MARIE
”Jděte k Josefovi.” (Gen. 41, 55)
Sv. J o s e f pocházel z královského rodu Davidova, v té době již zchudlého. Byl tesařem. Evangelium ho nazývá ”mužem spravedlivým". Zasnoubil se s Pannou Marií a setrval v ustavičném panictví, k němuž se zavázal slibem. Podle židovského obyčeje zůstala Panna Maria ještě celý rok v ústraní v domě po rodičích. Evangelista Lukáš vypravuje, jak Anděl Gabriel zvěstoval Marii narození Vykupitele. Josef pak, když zpozoroval Mariin požehnaný stav, chtěl jí dát v soukromí (bez úředního dosvědčování) propustný list, aby nebyla mezi lidmi zlehčena. Byl však poučen andělem Gabrielem a uvedl Pannu Marii do svého domu. Josef nebyl jen ženich, nýbrž pravý manžel Panny Marie; uzavřel s ní skutečné a pravé manželství. Jejich pojítkem byla láska Boží, jež obdařila jejich manželství Plodem nebeským, zázračně počatým.
Evangelista Lukáš vypravuje, že Josef šel s Pannou Marií do Betléma, kde se mu dostalo skvělé odměny za jeho obětavou péči a věrnost. První po Marii spatřil vtěleného Božího Syna a klaněl se mu v jesličkách. Byl svědkem slávy, kterou tři mudrci z východu poctili narozeného Vykupitele.
Také Josefovi požehnal Simeon v jeruzalémském chrámě, když tam bylo obětováno božské Dítě.
Josef odvrátil nebezpečí, které Ježíškovi hrozilo, útěkem do Egypta, kde s ním a s jeho matkou zůstal několik let. Potom se vrátil s Dítětem a Marií do Nazareta a živil je prací svých rukou.
Evangelista Lukáš vypraví, jak Josef a Maria vzali dvanáctiletého Ježíše s sebou na velikonoční slavnosti do Jeruzaléma, a dodává, že Syn Boží ”své rodiče poslouchal".
Nic určitého nevíme o roku smrti sv. Josefa. Zemřel v Nazaretě, ještě dříve, než Ježíš Kristus začal veřejně učit. Písmo sv. se již o něm nezmiňuje ani při svatbě v Galilejské Káni, na kterou byl pozván Ježíš s učedníky a se svou matkou. Při Kristově smrti už jistě nebyl mezi živými. Jinak by Ježíš svou matku nesvěřil do ochrany apoštola Jana.
”Byli světci," řekl kardinál Newman, ”kteří stáli našemu Pánu blíže než mučedníci nebo apoštolé. Protože však tyto svaté osoby zcela mizely v záři jeho slávy a za svého pozemského života nevystupovaly veřejně, dlouhou dobu se jim nevěnovala pozornost." Sv. Josef je toho příkladem. Jeho vznešenost na základě výpovědi Písma svatého dnes uznává celý svět, ale úcta a zbožnost k němu má teprve pozdější původ. Český národ zasvětili do jeho ochrany naši předkové v 17. století. Proto je jeho jméno u nás mezi nejrozšířenějšími a celý národ ho slaví.
Velké zásluhy o rozšíření úcty k sv. Josefu měla sv. Terezie. Píše: ”Za svého přímluvce u Pána jsem si vyvolila sv. Josefa a vroucně jsem se mu doporučila. A opravdu: jasně jsem poznala, že tento můj otec a pán mne vysvobodil z mé tehdejší osobní nouze i z dalších větších nebezpečí, která hrozila mé cti a spáse mé duše. Udělil mi ještě více, než oč jsem ho prosila.“ Na jiném místě píše: ”Nevzpomínám si, že bych ho někdy o něco prosila a on by mě nevyslyšel."
”Prosím jen pro lásku Boží: kdo nechce věřit mým slovům, ať si to vyzkouší sám. Potom z vlastní zkušenosti pozná, jak velký užitek z toho máme, když se doporoučíme tomuto slavenému světci a zbožně ho uctíváme."
Terezie často cítila zvláštní ochranu sv. Josefa. Její průvodkyně, ctihodná Anna Ježíšova, píše o nebezpečné cestě do Veas r. 1575: ”Poslední den zabloudili na průvodci uprostřed pohoří Sierra Morena, takže nevěděli kudy kam. Vozkové zoufale proklínali, že jsme ztraceni, neboť nebylo možné dostat se někam z těchto nebetyčných skal, v nichž jsme zabloudili. Tu nařídila naše svatá matka Terezie osmi řeholnicím, které ji doprovázely, aby prosily Boha a našeho svatého otce Josefa, aby byl naším průvodcem. Sotva nás napomenula, slyšeli jsme z pozadí hluboké jeskyně, kterou jsme z vrcholu skály sotva viděli, muže. Podle hlasu to byl stařec, který na nás volal silným hlasem: „Stůjte, stůjte! Jinak jste ztraceni! Spadnete do propasti!“
Na ta slova jsme zastavili. Kněží a lidé, kteří nás doprovázeli, uvěřili hlasu a ptali se: „0tče, co máme dělat, abychom unikli nebezpečí?“ Hlas odpověděl, aby se obrátili na určitou stranu. Všichni v tom viděli zázrak, že vozy mohly vůbec projet tím místem. Někteří šli hledat osobu, která k nám tak laskavě promluvila. Mezitím nám řekla naše matka s velikým pohnutím a se slzami: „Nevím, proč jsme je nechali hledat; vždyť to byl můj otec, svatý Josef. Jeho jistě nenajdou.“ Skutečně, brzy se naši průvodci vrátili s tím, že toho muže nemohli najít, ačkoliv byli v jeskyni, z níž slyšeli hlas.
Nejen v časných potřebách, ale ještě více ve věcech duchovních, se máme obracet na sv. Josefa. Sv. Terezie nás napomíná: „Zvláště ti, kteří konají vnitřní modlitbu, mají být vždy svou láskou nakloněni k sv. Josefu. Neboť nevím, jak bychom mohli vzpomínat na Královnu andělů a doby, kdy s Ježíškem tolik vytrpěla, a neděkovat sv. Josefu za dobrodiní a pomoc, které jim prokazoval. Kdo snad nemá učitele vnitřní modlitby, ať si vyvolí tohoto slavného světce a jistě nezabloudí."
Každoročně připadá svátek sv. Josefa do Postní doby, ale slaví se v církvi stejným způsobem jako neděle. V sousedním Bavorsku, jako i v mnoha jiných zemích, je to den pracovního klidu a v kostelích jsou slavné Bohoslužby. Chci Vás také všechny pozvat na Mši svatou ke cti sv. Josefa, která bude 19. března (v pondělí) v 18:00 v kostele sv. Petra a Pavla.
Kdo zachrání mou duši
před slovy lidí?
Jste jako divoká voda,
máte v ústech neustále
jen svůj vlastní hukot!
Dneska jste kolébkou pravdy
a zítra jste jejím hrobem.
Běda vám, kteří učíte
jen své marnivé srdce ...
Neboť komu Bůh přikazuje
mluvit, tomu přikazuje mlčet
a koho jeho Duch zažehuje,
ten zhasíná ...
On z pouště vede do lásky
a z ticha k mlčenlivým.
Kdo je v Něm spoután -
vysvobozuje
A kdo je obětován - oživuje..
GERTRUD FON LE FORT