Květen 2007

 Svatodušní svátky - "Letnice" (letos 27. května) Židé den Letnic slavili pravidelně od doby, kdy dostali na poušti od Boha Desatero. V Novém Zákoně dostávají Letnice úplně nový význam. Jsou to svátky Ducha svatého. Jsou památkou na událost, která se stala 50. den po velikonocích.

 „BŮH POČÍTÁ S KAŽDÝM“ (Sestavil Angelo Scarano)

 Mnoha lidem se při slově duch vybaví něco z televizních seriálů. Mnoho dalších si myslí, že výraz duch je určen pouze filozofům, nebo nábožensky orientovaným lidem. Pro další je tento pojem synonymem přímo pro cosi nereálného. Na druhé straně jsme ale v souvislosti s vlnou nových náboženství svědky stoupajícího zájmu o vše, co nese slovo “duchovní” ve svém názvu.

DUCH SVATÝ však není neurčitá duchovní energie, projev božské moci, (jak to tvrdí různí šarlatáni a tím ho velmi ponižují) ale Boží osoba! Spolu s Otcem a Synem patří Duch svatý do společenství tří božských osob - Nejsvětější Trojice - trojjediného Boha.

 Když sv. Augustin vysvětluje vztahy mezi osobami v Boží Trojici, říká o Duchu svatém: “Duch svatý je láska mezi Otcem a Synem”. Duch svatý je zároveň darem, poutem lásky i Láskou-Osobou. Je tím, kdo sjednocuje a vytváří společenství. Tak jako se Bůh neuzavírá ve své lásce sám do sebe, ale touží zahrnout svou láskou každého člověka, tak si nenechává pro sebe ani Ducha svatého. Vylévá ho na nás, dává nám tento úžasný dar a v něm sám sebe - Duch svatý je Dar i Dárce. “Všichni jsme byli napojeni jedním Duchem”. (1Kor 12,13)

CO PŮSOBÍ DUCH SVATÝ? Stejně jako v Boží Trojici - vytváří Duch sv. společenství lásky, vztah. Při křtu Duch svatý naplňuje srdce křesťana a uvádí ho do niterného vztahu s Bohem. Všechny nás naplňuje tentýž Duch, aby nás proměňoval a z nás navzájem udělal jedno společenství, církev.

 “Duch všechny, v nichž se usídlil a přebývá, proměňuje v nové lidi a dává jim nový život” (Cyril Alexandrijský). Nejde jen o nějaké vylepšení, ale o zcela nový život. „Jedině v Duchu svatém může někdo říci Ježíš je Pán!“ (Sv. Pavel)

 V čem spočívá tato novost? On je Duch Ježíše Krista, Duch Božího syna, Duch, který se i v nás obrací k Bohu a nazývá ho “Otče!” (srov. Řím 8,15) Umožňuje nám žít s Bohem ve stejně hlubokém vztahu jako Ježíš. Ujišťuje, že nás Bůh přijal za své děti, dává nám vnitřně prožívat Boží blízkost a lásku, uschopňuje nás, abychom Bohu uvěřili a stojí vždy na počátku naší víry. Ale co víc, zapojuje nás do společenství Boží Trojice a jednou nás uvede do její radosti. Tento podíl na Božím životě je tak hluboký, že východní křesťanská teologie neváhá mluvit o „zbožštění lidí“. (Tedy to, co chtějí i ti, kteří Boha neznají, neboť je to v hlubinách každé duše.)

 Písmo svaté mluví o Duchu svatém také jako o Přímluvci a Utěšiteli. (Je to ten, který se ujímá vdov a sirotků). Ježíš při svém loučení slíbil učedníkům, že je nenechá osiřelé. Tento slib splnil sesláním Ducha svatého, aby nám připomínal Ježíšova slova, povzbuzoval nás, přinášet pokoj, oživoval v nás naději a radostné očekávání Ježíšova definitivního příchodu.

 Duch svatý je Duchem pravdy, který zná plány Boží i naše nitro. Je průvodcem po Božích cestách, světlem pro naše srdce. Je tím který nás napomíná k dobrému, usvědčuje ze hříchu, ukazuje velikost Božího milosrdenství. Duch – protože je Láska - rozdmýchává v srdcích plamen lásky, proměňuje naše vztahy k druhým lidem a chce v nich působit. Necháme-li ho jednat ve svém životě, učiní z nás nástroj Boží lásky. Cyril Jeruzalémský píše: “Přistupuje k nám tiše a mírně. Přichází jako pravý ochránce; přichází přece zachránit a uzdravit, poučit i napomenout, povzbudit a potěšit, dát duši světlo - nejprve duši toho, kdo jej přijímá a pak jeho působením i duším jiných.”

 “Duch Svatý přebývá v církvi, aby posvěcoval lidi. Uvádí je do veškeré pravdy, sjednocuje ve společenství a ve službě. K tomu je vybavuje různými dary.” (podle Lumen gentium z II. Vatikánského koncilu)

 Díky Duchu svatému jsou všechny svátosti skutečným setkáním s Bohem a pramenem jeho milosti. Duch svatý probouzí církev ze soustředěnosti na sebe. Nepřestává posílat hlasatele evangelia, dává odvahu svědčit o Ježíšově zmrtvýchvstání a o spáse, kterou Bůh všem nabízí. Sám dotvrzuje tato svědectví znameními a dává jim působnost.

 V Jeho záměrech nezůstává nikdo stranou. Každý má v jeho plánu své jedinečné místo a úkol, pro každého, kdo se mu dá k dispozici, má zvláštní dar: “Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.” (1Kor 12,7)

Strom se pozná po ovoci... Apoštol Pavel píše: “Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.” (Gal 5,16-17) Duch svatý dává některým dar rozlišování duchů – poznání od jakého ducha co pochází ...

Jedinečným místem působení Ducha svatého je modlitba. Theofan Zatvornik nazývá modlitbu “vdechováním Ducha” a vysvětluje: “Tělesným dýcháním proniká kyslík do krve a ta jej přenáší do celého těla. Tímtéž způsobem modlitba vstřebává Ducha svatého a dává mu pronikat do veškeré naší činnosti, vlastně do celé církve. Duch je jako oheň, který hoří v srdci. Aby oheň neuhasl, potřebuje vzduch. Modlitba rozdmýchává tento plamen.”

 Přijď ó Duchu přesvatý, rač paprsek bohatý světla svého v nás vylít. Přijdi Otče ubohých, dárce darů přemnohých, rač nám mysli osvítit. Božský Utěšiteli, něžný duší Příteli, rač nás mile zotavit. V práci milý pokoji, smiřiteli v rozbroji, rač nás v pláči utišit. Člověk bez tvé pomoci slábne a je bez moci, vše mu může uškodit. Viny z duší našich smaž a vyprahlá srdce svlaž, raněné rač vyhojit. Srovnej co je zkřiveno, zahřej, co je studeno, a nedej nám zabloudit. (Ze sekvence: Veni Sancte Spiritus)

Po Ježíšově nanebevstoupení se z hory, které se říká Olivová, apoštolové vrátili do Jeruzaléma. Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami a s Ježíšovou Matkou Marií. Když nastal den letnic, byli všichni pohromadě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. Byli naplnění velikou radostí a odvahou, takže začali kázat o Ježíšovi a ještě ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí a dali se pokřtít. – To byl skutečný začátek Církve. (Srov. Skutky 1-2)

 Církev ani dnes nemůže pokračovat jinak než jedině s Duchem svatým!

Apoštolové by ji nezaložili - na to byli příliš bázliví po tom, co se stalo při ukřižování Ježíše. Církev nemůže být dílo lidské - už dávno by se rozpadla. Kdo ji však drží při životě je Ježíš, který ji vlévá svého Sv. Ducha a tím ji stále oživuje. Už Gamaliel, přední muž Velerady, upozornil, aby nechali apoštoly na pokoji, “je-li to dílo lidské samo se rozpadne, ale je-li to dílo Boží není radno se proti němu stavět”.

Časy se mění a lidé s nimi... Jak se zpívá ve chvalozpěvu Te Deum: “Když vše ve světě se mění, ty sám jsi bez proměny.” Těsně po revoluci jsem v Brně v tramvaji potkal p. učitelku, která nás na základní škole mno naučila … byla rozčilená tím, co se děje, zjevně nespokojená a křičela na mně, asi mě už nepoznala, byl jsem v klerice… "Já vím že je to všechno kvůli Vám!!!" Myslela tím, že se starý režim hroutí pod tlakem Božím či co…

 Ale zdaleka přece nejde o nějaké společenské dění! Jde o to, aby se rozsvítilo. Když Bůh řekl: "Budiž světlo, zmizela tma. Každý kdo je naplněn moudrostí, ví co má dělat a jak žít. Tak jak to píše prorok: Vyleji svého Ducha na každé tělo a způsobím, že budete plnit má přikázání, napíši Vám je do srdce, takže budete podle nich žít!" Máme tedy v tomto pomíjejícím světě něco, co je trvalé – slovo Boží - a podle toho máme žít! Slovo Boží se tak má stát skutečností v každém z nás! Je to nepomíjející poselství Evangelia. "Nebe a Země pominou, ale slova má nepominou!"

Jan Pavel II. který je pokládán za jednoho z největších papežů, muž Ducha svatého, se snažil všechny své návštěvy Polska směřovat kolem Svatodušních svátků. Jsou to svátky pravé svobody. “Neboť kde je Duch Boží, tam je svoboda!” píše Sv. Pavel a ještě jinde: “Taková je přece vůle Boží, abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných. Jste přece svobodní, ale ne jako ti, jimž je svoboda pláštíkem nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží.” Kéž bychom tedy nemařili dar svobody nejakým bezduchým jednáním. Ale jednejme duchaplně!