bude už 22.5.2008. Řídí se datem Velikonoc (které byly velmi brzy) a připadá na čtvrtek po Nejsvětěší Trojici. Chceme Vás všechny pozvat na tuto slavnost. Tak jako minulý rok, z důvodu lepšího zpřístupnění, bude se konat v pátek 23. 5. 2008 na Nám. Republiky. Průvodu bude předcházet v 15 hod. Mše Sv. v kostele Sv. Petra a Pavla a pak se vyjde ven, ke čtyřem oltářům, podle čtyř Evangelií, která se čtou o ustanovení Poslední večeře. Prosíme Vás všechny, kteří můžete, abyste se zapojili do náročné přípravy, v kostele je nás hrstka. Odměnou Vám bude Boží požehnání a skutečná nadpřirozená radost, kterou loni Ježíš všem udělil.
Proč taková okázalost kolem Eucharistie? Eucharistie je největší poklad, který nám Bůh zde na zemi daroval. Je to největší zázrak Boží lásky k člověku. Ježíš řekl: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ Eucharistie je tajemství života - Existuje větší touha nežli touha po životě? Vždyť kolik se vynaloží prostředků, abychom zmírnili stárnutí! Kdyby někdo vynalezl lék proti smrti, všichni by si ho chtěli koupit... Garancí tohoto života je Eucharistie!
Náš Spasitel, při Poslední večeři, té noci, kdy byl zrazen, ustanovil eucharistickou oběť svého těla a krve, aby skrze ni v průběhu věků trvale zachoval oběť kříže – která je vykoupením lidstva ze hříchu - příčiny veškeré zkázy a lidské smrti.
Ve centru slavení Eucharistie je chléb a víno, které se Kristovými slovy a vzýváním Ducha Svatého stávají Ježíšovým tělem a jeho krví. Kristova přítomnost pod eucharistickými způsobami je jedinečná svého druhu. Povyšuje Eucharistii nad všechny svátosti. V Nejsvětější svátosti Eucharistie je obsaženo „pravdivě a skutečně tělo a krev spolu s duší a božstvím našeho Pána Ježíše Krista“, tedy celý Kristus.
Z Eucharistie vyzařuje síla na jednotlivce i společnost. Eucharistie je světlo a život, dává nám sílu, abychom své poslání na tomto světě šťastně splnili. Není možné formovat ani sebe, ani společnost bez Nejsvětější Eucharistie.
Kristus zemřel za všechny. Pro všechny je darem spásy, který je od těch dob, díky Eucharistii, svátostně přítomný v celých dějinách. Eucharistie je pro toho, kdo bojuje proti zlu a hříchu, posilou a zárukou definitivního vítězství, neboť je chlebem života. Ježíš říká: „Já jsem chléb živý, který z nebe sestoupil. Kdo bude jíst z tohoto chleba, bude žít navěky.“
Sestoupil z nebe – skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Proto říkáme o Panně Marii, že byla – „prvním svatostánkem“ v dějinách - ukazuje a nabízí nám pravý život v Kristu.
Poněvadž v Oltářní svátosti je přítomný sám Kristus, uctíváme Ho adorací (klanění). Návštěva Nejsvětější svátosti, když se zastavíme v kostele, je vděčným projevem lásky ke Kristu. Je to odpověď na jeho lásku. Sv. Jan píše: „Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm.“
„Toto je moje tělo.“ - Nikdy nebyla vyslovena věta, do níž by bylo vloženo tolik lásky, jako právě do tohoto výroku Božského Spasitele, protože miloval svoje, kteří byli na tomto světě a miloval je až do konce. Miloval je víc, než vlastní život, a za ně se obětoval. Sám o tom řekl: „Nikdo mi můj život nebere, já sám jej dávám. Mám moc svůj život položit a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce.“
„Toto je moje tělo.“ - Tento chléb, tato hostie, je moje tělo. Tak mocně mne pohání moje láska k vám, že jsem si zvolil krajně ponižující formu, v níž jsem úplně bezmocný a bezbranný. Toužím po lidských srdcích, proto se dávám jako pokrm v podobě chleba.
„Toto je moje tělo.“ - Ne symbolicky(!), je to moje opravdové, skutečné tělo s celou mou podstatou. Miluji vás nejen slovy, ale svou skutečnou Božskou láskou.
„Toto je moje tělo.“ - Tělo našeho Krista, který je Bůh z Boha, Světlo ze Světla. Je pravý Bůh, který se oděl do tohoto kousku chleba, aby byl jedním z nás. Chtěl, abychom jeho lásku poznali a dostali odvahu Ho také milovat. Zvolil si tuto cestu, aby nás jeho majestát, jeho velikost nevystrašily. Jaká velikost, jaká krása lásky! Je čistý duch, přebývá v nedostupném světle. V hostii je však přítomný, dotknutelný, viditelný i zranitelný. Vzal na sebe i riziko, že bude zneuctěný, znevážený i potupený.
Svatý Jan Křtitel se neodvážil dotknout Kristovy hlavy, aby ho pokřtil, andělé a serafíni jsou šťastní, že se mohou dívat do tváře Boží a my, lidé, Ho bereme do rukou i do úst. Taková je odvaha jeho lásky!
Eucharistie je mistrovské dílo jeho lásky. Nikdy neporozumíme lásce Boží, jestliže neporozumíme Eucharistii. Musíme uznat, že Eucharistie je zázrak, který vymyslela všemohoucnost lásky. Bůh je láska a Pán zná pouze jednu míru a tou je láska. Božského Spasitele musíme obdivovat, chválit a zbožňovat za Jeho lásku k nám.
Matka Terezie z Kalkaty jednou řekla: „Kříž je znamením toho, jak velice nás Ježíš miloval a Eucharistie je znamením toho, jak nás Ježíš velmi miluje ještě i dnes.“
Právě výrok: „Toto je moje tělo“ je vrcholem a podstatou Mše svaté. Proto je Mše svatá nedocenitelný poklad. Největší poklad, který Bůh svému stvoření, člověku, daroval. Konfrontoval nás s nejkrásnějším a největším zázrakem lásky k člověku, kterou nás od počátku nekonečně miluje. Lze si vůbec představit větší poklad, než to, že se Bůh lidem bez ustání obětuje v podobě chleba a vína? Mohl vůbec Bůh učinit větší zázrak své lásky, nežli proměnit chléb ve své tělo a víno ve svou krev, aby takto poskytl svému stvoření duchovní pokrm?
Krása Mše svaté je v tom, že je živou obětí Krista, který se za nás všechny obětuje. Chceme-li Mši svatou skutečně slavit, musíme si být vědomi, že oslavujeme někoho, kdo nás velmi miluje. On je vždy připraven sebe obětovat, a to bez jakékoliv výhrady a meškání.
Krása Mše svaté se projevuje tím, že Bůh je připraven nám vše odpustit, daruje nám své milosrdenství a chrání naši duši a tělo. Kdo pozná tuto krásu, sám se ponoří do hlubin Božské lásky a bude se snažit, aby láska převládala v jeho životě. A to je důvod k velké radosti. Přítomnost na Mši svaté má být poznamenaná hlubokou vírou a má zrcadlit přesvědčení o osobní přítomnosti Krista. Setkání s Kristem je chvíle radosti a lásky.
Mše svatá je setkání s živým Bohem, na které se máme vždy připravit. A během Mše svaté bychom se měli duchovně obnovit. Mše svatá nás musí udělat lepší a ušlechtilejší.
Jakou hodnotu má tedy jedna Mše svatá? Hodnotu velikou, nekonečnou. Všechny tvoje modlitby nemají takovou hodnotu jako jediná Mše svatá - Kristus obětuje sám sebe nebeskému Otci, to má nekonečnou hodnotu.
Mše svatá je v Božích očích nekonečně cenná oběť. Nemůžeme vzdát Bohu větší úctu, lásku, poklonu, zbožňování, žádnou vroucnější vděčnost, nijaký vznešenější chvalozpěv, nežli Mši svatou.
Takový drahocenný poklad uchovává církev. Mše svatá je záruka naší budoucí spásy. Bez Mše svaté je opravdová víra nemyslitelná, křesťanský život by zůstal bez síly, byl by jen suchou ratolestí a pramenem, z něhož se nedá pít.
Do naší farnosti byl poslán Panem Biskupem, Františkem Radkovským, jáhen, VP. Szymon Iwaňczuk. Pochází z Polska od Lublinu a bude se zde intenzivně připravovat na kněžské svěcení. Prosíme Vás o modlitbu, aby mu Pán daroval všechny potřebné milosti k věrnosti a vytrvalosti v kněžské službě po celý život.