Prosinec 2008

„Buďte vždy připraveni odpovědět každému, kdo by se vyptával po důvodech vaší naděje.“ Určitě si ještě pamatujeme na „vědeckost“ bezbožnosti ... a „bigotnost“ věřících. I když je teď doba jiná a lidi nezajímají racionální důvody – stačí zábava a hlubší otázky jsou lhostejné, přesvědčí ten, kdo umí zaujmout a pobavit, při tom se zapomene i na svědomí – přesto si připomeňme, že nám Bůh dal také rozum, abychom se ptali. Jak tedy rozlišit vědu od pavědy?

V Ě D A   A   V Í R A   Pravá věda a pravá víra si neodporují, protože obě odkrývají lidstvu jednu a tutéž skutečnost: pravdu, a ta je pouze jedna. Proto si nemohou odporovat a se potírat (každá tvrdit něco jiného a opačného), ale musí se navzájem podporovat a doplňovat. Nemůže být prostě mezi nimi žádného skutečného rozporu.

 V tom smyslu má jistě pravdu Max Planc (fyzik minulého století), když říká: "Ať se díváme kamkoliv a jakkoliv hluboko, nikde nevidíme rozpor mezi náboženstvím a přírodní vědou, ale právě v rozhodujících bodech vidíme plný souhlas. Náboženství a přírodní věda se nevylučují..."

 Jaké je vůbec stanovisko objektivní vědy k náboženství?

 Objektivní věda se k náboženským otázkám nevyjadřuje. Ty nepatří do její kompetence. Vědec se musí snažit vysvětlit a zdůvodnit všechno dění v přírodě přírodními zákony.

 Proto jistě právem píše dr. Hlinka v knize Cesty k Nekonečnu: "Přírodní věda mlčí, když se tvrdí, že Bůh je, a mlčí i tehdy, když se jeho existence popírá. A to proto, že není kompetentní se v této otázce vyslovit. Kdyby totiž Bůh a jiné duchové skutečnosti podléhaly kontrole přírodních věd, nebylo by možné být teistou či ateistou. Toho si byl dobře vědom např. Darwin, když napsal, že ani v čase největší vnitřní nejistoty nebyl ateistou v lom smyslu, že by popíral Boží existenci. Darwin je vůbec typickým příkladem věřících přírodovědců 19. stol. Jejich víra nebyla vždy v souladu s požadavky oficiální církve. Vyčítali jí naivní setrvávání na vědecky neudržitelných pozicích. Ale málokterý z nich se zřekl náboženství a Boha.

 Ateisté 19. století - kromě několika výjimek - nepocházeli z řad přírodovědců, ale z. řad filozofů. Tito vysvětlovali mlčení vědeckých laboratoří o Bohu jako důkaz, že Bůh neexistuje. Sahali za přírodní vědu, aby "odůvodnili" svoji osobní tendenci popřít Boží existenci. V mnohých z. nich vzklíčilo a dozrálo semeno nevěry dřív, než by je byla mohla zasít přírodní věda svým metodickým odklonem od Boha. Velmi výrazně to možno pozorovat např. u Marxe, který se snažil vědecky odůvodnit svůj od dětství pociťovaný odpor proti náboženství." (Hlinka: Cesty k nekonečnu str. 127-128)

 Z čeho však povstává zdání rozporu mezi vědou a vírou?

 Věda má být jistě nestrannou a objektivní. Avšak učenci, kteří nám předkládají její výsledky, nejsou vždycky tak objektivní. Patří k té či oné straně, skupině lidstva a národa, jíž jsou blízcí svým smýšlením a svými idejemi. Proto vědecké výsledky nedostáváme většinou od nestranné vědy, ale někdy od hodně stranicky zaujatých zástupců vědy.

 A kromě toho může zdání rozporu mezi vědou a vírou povstat i tím, že bud' nejsou správně pochopeny a vyloženy pravdy víry, nebo zase jsou lidské názory a domněnky považovány už za hotovou a neměnnou vědeckou pravdu. Jestliže tedy věda a víra stojí v některém bodě proli sobě, příčina je v tomto.

 Dominik Pecka o tom napsal: "Spory mezi vědou a vírou jsou jen zdánlivé; vznikají buď tím, že se za víru pokládá to, co není nauka víry (pověry, nedokonalé náboženské představy, antropomorfismy – přirovnávání Boha k člověku, pseudomystika), anebo tím, že se za vědu pokládá to, co věda není (nedokázané domněnky). Tam, kde se vyskytují takové neshody, je třeba zkoumat obě strany: vždy se ukáže, že se domnělý rozpor zakládal na nedorozumění." (D. Pecka: Cesta k pravdě, str. 134)

 Pokud se však ve vědě nebo víře neuplatňují některé z právě jmenovaných závad, nemohou jít jedna proti druhé, nemohou si vzájemně odporovat a se potírat, ale - protože obě odkrývají lidstvu jednu a tutéž skutečnost: pravdu - navzájem se podporují a doplňují. Dokonce věda sama (pěstovaná ovšem bez zábran a předsudků) nejednou vedla lidi až k poznání nejvyšší Pravdy, Boha a náboženské přesvědčení v lidech jen upevnila.

 Vytvářet tedy z vědeckých poznatků zbraň proti víře a Bohu není vůbec moudré. Věda i náboženství si mají hleděl svého a jít každá svou vlastní cestou. Avšak protože jsou mezi nimi styčné body - protože "z velikosti a krásy tvorstva lze skutečně srovnáním poznat jejich stvořitele" - proto budou vždy mezi těmi, kdo se poctivě věnují vědě, mnozí hluboce věřící.

František Opletal

Už na začátku adventu Vás chceme pozvat na Vánoční Bohoslužby:

24. 12. 2008        13:30 Mše sv. pro děti – kostel Všech svatých (Horšov)

                   23:00 Půlnoční Mše sv.          - kostel Sv. Petra a Pavla

25. 12. 2008        10:30 Narození Páně               - kostel Sv. Petra a Pavla

26. 12. 2008        10:30 Sv. Štěpána                   - kostel Sv. Petra a Pavla

28. 12. 2008        10:30 Svátek Svaté Rodiny    - kostel Sv. Petra a Pavla

1.   1.   2009        10:30 Matky Boží, P. Marie    - kostel Sv. Petra a Pavla

 

 

Když byl dítětem, zneklidnil krále,

když byl chlapcem, udivil doktory,

když byl mužem, otřásl celým národem i základy veleříše římské.

Nenapsal ani jednu knihu, ale do největších knihoven světa by se nevešly knihy, které byly napsány o něm.

Nesložil žádnou píseň, ale svou odpouštějící láskou rozezvučel písněmi chvály více, než všichni básníci svě­ta.

Nezaložil náboženskou školu, vědecký ústav ani seminář, ale všechny školy vzdělaných národů se nemo­hou pochlubit tolika žáky, jako on.

Nezařídil lékařskou ordinaci, ale uzdravil více nemocných duší, než tisíce lékařů nemocných těl.

Ovládal zákony přírody, chodil po vlnách moře, tišil bouři, sytil z mála tisícové zástupy, léčil bez léků..., křísil mrtvé.

Nepřátelé ho nemohli přemoci, satan ho nemohl zni­čit, ani hrob ho nemohl zadržet! Nade vším zvítězil.

Nevelel žádné armádě, nedobyl železem ani píď půdy, a přece žádný vojevůdce neměl tolik dobrovolníků jako on.

Mocí své lásky, poselstvím evangelia přetvořil svět.

Velcí mužové přišli a odešli, všichni lidé zklamali, avšak on nikdy nikoho.

Všichni lidé zhřešili, ale on, jediný zůstal svatý, věč­ný, dokonalý, nejkrásnější mezi lidskými syny.

A tento Ježíš je Spasitelem světa, můj Spasitel a Pří­mluvce u Boha.

Chceš-li, bude i tvůj.

                            Izaac Newton