Vzkříšený Kristus už neumírá, smrt už nad ním vládu nemá

Mluví-li naše víra o vzkříšení, nemyslí tím zdaleka jen oživení mrtvého člověka, jako tomu bylo třeba u biblického Lazara. Takových oživení jsou dějiny i legendy plné. Vzkříšený Ježíš se nevrací zpět do tohoto našeho života jako třeba biblický Lazar. Jeho vzkříšení ukazuje kupředu, nikoliv zpět. Sv. Pavel o Vzkříšeném říká, že Kristus už neumírá, smrt nad ním už nemá moc.

Vzkříšení není ani to, co se říkává na pohřbech o našich zemřelých: “Jeho památka v nás bude žít dál”, nebo: “jeho věc jde dál”!

Nejen Ježíšův odkaz, ne jen jeho Evangelium, ne jen jeho památka jsou živé. On sám je živý, on sám s námi jedná a klade na nás nárok, činí nás citlivými pro Boží věci a volá nás do služby svému evangeliu. On sám, živý Ježíš, je ten, kdo dává našemu životu smysl, kdo nás vede k hlubinám i k výšinám života, kdo náš život rozšiřuje o zcela zásadní a nový rozměr.

Měli bychom si každé velikonoce připomenout, že Ježíšovo vzkříšení v žádném případě není téma na spekulace, protože nejde jen o věci posmrtné. To se snažila říct Lazarova sestra, Marie, když řekla Ježíšovi: “Vím, že Lazar vstane, při vzkříšení, v poslední den.” Ale Ježíš ve své odpovědi odmítne chápat vzkříšení jen jako něco, co přijde až potom (po smrti). Říká Marii: “Já jsem vzkříšení i život. Kdo ve mně věří, i kdyby zemřel, bude žít. Věříš tomu?”

Věčný život nezačíná až jednou, až se naše tělo uloží do rakve... Věčný život je už nyní, už teď na něm můžeme mít účast. Věčný život je víc, než cokoliv jiného, víc než co rozumíme posmrtným životem. Věčnost začíná už dnes. Nezačíná (a ani nekončí) naší tělesnou smrtí. Když Ježíš říká: “Já jsem živ – i vy budete živi”, říká to ještě za svého pozemského života a naznačuje, že vzkříšení a věčnost se týkají toho, co se děje nejen potom, ale už nyní v tomto životě – co však jednou přeroste celou silou Života (života kterým je Bůh). “S Kristem jste ve křtu zemřeli, s ním budete také žít”, říká Sv. Pavel. Jde o smysl a kvalitu života - přes hranice narození a smrti – totiž podobnost Božímu Synu.

Vzkříšení se týká nás, a my máme být svědky tohoto vzkříšení. Pro víru je svědectví zásadní. Máme být svědky vzkříšení – vlastně vzkříšeného - tak, jak nám to Kristus uložil. Mluví o tom apoštol Petr před farizei: “Nemůžeme mlčet o tom, co jsme viděli a slyšeli!”

Co to znamená být svědkem vzkříšení? Nejen my, ale víme z Evangelií, že ani zmíněný Petr, ani nikdo jiný nebyl očitým svědkem toho, když proměněný – oslavený Ježíš vystoupil z hrobu. Dokonce ani vojáci, kteří hrob hlídali, ho neviděli. To je skutečnost mimo evidenci našimi smysly, protože slovo oslavený zde znamená zbožštěný, tedy že může být vidět a nemusí být vidět - protože Bůh je neviditelný a později mezi apoštoly přicházel i zavřenými dveřmi a najednou stál uprostřed nich. Být svědkem tedy neznamená jen dosvědčování a zdokumentování “tehdy a tehdy se něco stalo”.

Vzkříšení Kristovo má také zásadní důsledky pro náš život. Být svědkem vzkříšení znamená dosvědčovat směřováním celého svého života, že Kristus je živý. Že s ním ve svém životě počítáme, vztahujeme se k němu. Že je pro nás opravdu živý - že žije pro nás a v nás. Ne jen tedy, že jeho myšlenky jsou stále živé, či jeho odkaz nebo jeho učení stále platné… Ježíš je pro nás živý jako osoba, s ním jdeme svým životem,  s ním hovoříme, jeho následujeme, jeho se ptáme, konzultujeme s ním své činy a svá rozhodování. On sám vede náš život, inspiruje nás, otevírá nám oči pro bídu bližních, on nás znepokojuje v naší lhostejnosti a pýše... On, živý a jednající Kristus, nás bere ze života jen biologického – života, o kterém Jakubův list řekne, že je životem jen vykrmování se na porážku... Kristus nás bere s sebou do života věčného, kvalitativně vyššího.

Nyní je však třeba ještě něco připomenout, co pro mnohé je nepřijatelné, pohoršlivé nebo naopak směšné, trapné a naivní, ale na druhé straně nadějné a spasitelné.

Boží pohled na život je zcela jiný, než je většinový pohled lidský. Pojmy výhra – prohra, úspěch – neúspěch, pravda – lež, spravedlnost – nespravedlnost, jsou v Božích očích seřazeny velmi často jinak, než v očích našich.

Prožít dobře a úspěšně svůj život – to může být v lidském a Božím pohledu zcela jinak hodnoceno. Také lidské dějiny píší vždy vítězové. Proto se např. i děti ve škole učí o všelijakých hrdlořezech v dějinách, než o těch, kdo ta hrdla ztratili a byli lidmi zapomenuti. Bůh však si píše vlastní dějiny. Bible tomu na mnoha místech říká obrazně: Bůh píše svou knihu života.

V knize Zjevení Sv. Jana čteme, že proti šelmě, která všechny fascinuje, všichni k ní vzhlížejí, všichni se jí klanějí (a ona si chce všechny podrobit), stojí vzkříšený Beránek, který zve k životu nejen tady, na tomto světě, ale také potom a napořád. Ale lidské ano k životu bývá jiné, než Boží.

Tajemství, které máme svým životem dosvědčovat, znamená zejména také to, že Bůh říká Ano ke kříži svého Syna a také říká Ano k bezpočtu všech, kteří na křížích a často zapomenuti šli podobnou cestou, věrní Bohu, jako sám Ježíš.

Vyznáváme-li, že v Ježíši přišel Bůh, pak nemůžeme nevidět, že právě s těmito svými bratřími a sestrami, kteří si vyprali své roucho v Beránkově krvi, kteří trpěli kvůli pravdě a spravedlnosti nebo pro krutost druhých, s těmi se Ježíš spojuje a ztotožňuje. Vstal z mrtvých, abychom se odvážili jít touto cestou. Proti proudu prospěchářství, vypočítavosti... a nepodřizovali se právě panujícímu “způsobu”.

Velikonoční víra ve vzkříšeného znamená přijmout za své hodnocení světa a života samotným Bohem a jeho knihy života a nebýt tolik uhranuti hodnocením dějin, či veřejného mínění té, či oné chvíle. Je to přijetí Božího hodnocení. Je to odvaha jít napříč obecnému hodnocení. Usilujeme totiž o věci neviditelné, protože viditelné pomíjí.

To je samozřejmě pro některé nepřijatelné, směšné a pobuřující... Ale pro ty, kteří tak často v úzkostech volají s Kristem jeho páteční “Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil”, je velikonoční víra nadějí, satisfakcí, smyslem života a smyslem všeho.

Otevírejme se vždy znovu tomuto Božímu přehledu o smyslu lidského života a buďme pravdivými svědky vzkříšení. (Podle Britských listů, mírně zkráceno)

Bohoslužby o Velikonocích

 (kostel Sv. Petra a Pavla)

Květná  neděle ............. 10:30 hod.

Pondělí  až středa ........... 18:00 hod.

Zelený  čtvrtek ............... 18:00 hod.

Velký  pátek ................... 18:00 hod.

- Křížová cesta ..... 17:00 hod.

Bílá  sobota .................... 19:00 hod.

Velikonoční  neděle ...... 10:30 hod.

Velikonoční  pondělí ......... 10:30 hod.

- Horšov .............. 15:00 hod.