Drazí bratři a sestry,
opět je tu měsíc květen, který je zasvěcen Panně Marii. Všechno kolem sebe vidíme, jak nás vybízí ke chvále našeho Stvořitele, který dává vyrůst překrásným květům ve všech barvách, které stvořil, a jejichž krása nás vede, abychom mysleli na to, jak asi musí být krásný ten, který to všechno stvořil. "Jak on sám se nám asi touží dát, když nám to vše nabízí..." (srov. Duchovní cvičení Sv. Ignáce) "Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která je tu dnes, a zítra se hodí do pece, čím spíše vás, malověrní!" povzbuzuje Ježíš své věrné (Mt 6,30) Jaká však musí být krása duše, která je příbytkem Svatého Ducha!
Mezi všemi vyniká Matka Boží. Bůh si ji připravil, aby byla jeho nevěstou, krásnou a neposkvrněnou, Matkou jeho Syna skrze Ducha svatého, aby byla předobrazem, jak má být jednou jeho Církev.
Protože, jako působil v její duši, chce působit i ve tvé duši, aby si ji učinil podobnou, ke svému obrazu ... Nežij tedy jen jako tráva, pro tento svět a čas, co bys kde utrhal (dokonce na cti) a nebo pokosil „až na kámen“. Jsi stvořen pro veliké věci - „vše, co bylo stvořeno, bylo stvořeno pro Ježíše a skrze Něho. A v Něm má všechno trvání" (Col 1,12-20) Vše bylo stvořeno pro věci Boží (srov. Efez 1,3-10nn), neboť veliké věci chce učinit celému světu – tak jako učinil Panně Marii (liturgie o Panně Marii).
Jaký plán má Bůh s tímto světem (který je ponořen do krize)? Svatý Otec nám to přišel ukázat až sem. Všiml sis? Viděl jsi? "Kdo pro to má uši, slyš" a kdo oči viz! – Přišel k nám promluvit jaký má být Boží člověk ... člověk, ve kterém má Bůh zalíbení. Může být i nemocen a na pokraji sil, může být i pomlouván, ale být s Ním znamená žít! Tak veliké věci má Bůh v plánu. Co ty ... máš v plánu?
Brzy po zvolení Jana Pavla II. papežem v r. 1978 se na titulní stránce jezuitské ročenky objevil zajímavý obraz jednoho polského umělce: Lidé, starší i mladší, děti v kočárcích, sídliště a stromy ... to vše pod paprsky sluníčka na jasné obloze. A dvě šipky šedého a červeného stínu ukazovaly ven, ze stránky pryč... Jeden Jezuita mi to uzkazoval a ptal se mě: "Co na to říkáš?" Nevěděl jsem, neřekl jsem ani slovo. "No, všechno černé a červené musí pryč, protože tady svítí Duch svatý." Užasl jsem.
Tak působí Duch svatý a chce to učinit i s tebou. Panna Maria nás zve k denní modlitbě sv. Růžence. Růženec jsou duchovní růže, písně o Ní, oslava toho, co prožila se svým Synem. Čtení o jejích ctnostech a Mariánské litanie, to jsou pak Májové pobožnosti! Nezapomeň, že Den Letnic se blíží. Nezapomeň na tyto růže a přines je Panně Marii. Ona je „Růží nejkrásnější, štěpovanou v ráji, převyšující každý květ“, jak se zpívá v jedné Mariánské písni.
Nic tě ty květy nebudou stát, jen Tvůj čas. Říkáš si, že je ho škoda? Tak to je opravdu škoda... Ty sám se můžeš stát květem a celý měsíc květen tvým květem. Nezapomeň, že ke kráse jsi stvořen!
Ať Vám Bůh ve všem +žehná, Otec i Syn i Duch svatý. Amen. (P. Josef Prchal)
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
16. května má svátek SV. JAN NEPOMUCKÝ, MUČEDNÍK, PATRON ČESKÝ.
Sv. J a n N e p o m u c k ý se narodil kolem r. 1340 v městě Nepomuku (jinak též zvaném “Pomuk"). Jeho otec se jme noval Welflin a byl městským rychtářem. Základní vzdělání získal v nepomuckém klášteře; působilo mu velké potěšení, když směl přisluhovat knězi při Mši svaté. Svá studia dokončil na vy sokém učení pražském a již r. 1372 ho jmenoval arcibiskup Jan Očko z Vlašimi císařským notářem.
Po smrti Jana Očka nastoupil nový arcibiskup Jan z Jenštejna; i ten věnoval Janovi plnou důvěru. Jan byl jmenován fa rářem u sv. Havla na Starém Městě, dával se však podle tehdej šího nechvalného zvyku zastupovat. Podle příkladu jiných nechal se i Jan v pokročilém věku zapsat jako posluchač vysokých škol a po šestiletém studiu byl prohlášen “dok torem práv". R. 1388 se stal členem kollegiátní kapitoly vyšehradské, zřekl se fary u sv. Havla a vyměnil ji s arcijáhnem žateckým. S tímto úřadem bylo spojeno členství v metropolitní kapitule u sv. Víta. Arcibiskup Jan z Jenštejna jmenoval Jana svým generálním vikářem.
Tehdy vládl král Václav IV. (1387-1419), nakloněný k nestřídmosti, hýření a ukrutnosti. R. 1389 se oženil podruhé a vzal si za manželku Žofii, dceru mnichovského vévody Jana. Byl jí však nevěrný a aby nějak uklidnil své vlastní svědomí, podezříval královnu z toho, čeho se sám dopouštěl. Věděl, že se často zpovídala Janu Nepomuckému, proto ho zavolal k sobě a prudce se na něj obořil, aby mu vyzradil, z čeho se mu krá lovna tak často zpovídá. Jan odpověděl: “Králi a pane! Já si to již vůbec nepamatuji, a kdybych pamatoval, nebylo by slušné to prozradit. Vám se také nesluší na to ptát." Král Janovi vyhrožoval, ale nepomstil se hned. Věděl dobře, že usmrtit kněze za zachování zpovědního tajemství by bylo neslýchané pohořšení a vyvolalo by bouři odporu. Proto si umínil vyčkat na vhodnou příleži tost.
Příležitost k pomstě se brzy naskytla. Král měl v úmyslu prosadit svého oblíbence Hynka Pluha jako opata v Kladrubech u Stříbra, až stařičký opat Racek zemře. Opat Racek zemřel na počátku r. 1393. Mnichové však kolem 7. března zvolili nového opata Olena a tuto volbu oznámili podle církevního práva arcibiskupovi. Ten dal volbu vyhlásit, a když v zákonné lhůtě nebyla vznesena žádná námitka, udělil dne 10. března generální vikář Jan Nepomucký opatu Olenovi církevní potvrzení.
Král byl právě na hradě Žebráku. Když se dozvěděl, co se stalo, soptil hněvem a spěchal do Prahy, měl totiž připraveného svého člověka, ale bylo pozdě. Odebral se do kláštera maltézských rytířů na Malé Straně. Arcibiskup se tam také dostavil. Jakmile král spatřil arcibiskupa, znova se ho zmocnil hněv. Roz kázal svým lidem, aby odvedli arcibiskupa, Puchníka, Jana Nepomuckého, Václava, probošta míšeňského a jiné na hrad, kde s nimi bude zavedeno vyšetřování. Arcibiskupa však odvedli jeho zbrojnoši domů.
Úcta k Sv. Janu Nepomuckému se v Čechách velmi rozšířila zvláště díky Jezuitům, kteří dosáhlí v Římě o několik století později jeho kanonizace. Rakev s ostatky Sv. Jana Nepomuckého se nachází v katedrále Sv. Víta v Praze.