Bratři a sestry!

 Když jsem byl před časem v servisu v Horšovském Týně, přišel tam i jeden člověk, bývalý polesný. A protože mne tam již znají, nečekaně mne představili – to je pan farář z Bělé nad Radbuzou…

 Na to On přišel ke mně a řekl: „Já do kostela nechodím... a ani nevěřím... protože, kdyby existoval Bůh, tak by nedopustil, aby poslanci a jiní zbohatlíci se obohacovali a kradli … a jiní byli úplně chudí... Nedopustil by války a takové utrpení, jaké se v nich páchalo a páchá... Nedopustil by takovou nespravedlnost a špínu…“

 Všichni v servisu zůstali zticha a čekali, co bude následovat... Co jsem mu na to odpověděl, jaký příklad jsem mu na to uvedl, Vám řeknu hned dál.

 Nejprve si uvědomíme, že Bůh Stvořitel obdaroval člověka schopností rozhodovat se. Dal člověku svobodnou vůli. Člověk má schopnost svobodně se rozhodovat ve svém nitru a pak navenek vykonat to, pro co se sám rozhodl. Svobodná vůle je podstatnou vlastností člověka, dělá ho důstojným a vznešeným obrazem Božím a vyvyšuje ho nad všechno ostatní stvoření, které je naopak slepě podřízeno Božím zákonům.

 Na Boží zákon člověk může odpovědět „ano“ nebo „ne“, protože Bůh dal člověku svobodnou vůli i s tím rizikem, že se člověk může postavit proti samotnému Bohu.

 Proč Bůh přijal takové riziko? Druhý vatikánský koncil odpovídá takto: „Jen svobodný člověk je schopen rozhodnout se dobrovolně pro svého Stvořitele. Jen svobodný člověk je schopen dobrovolně se držet Boha. Jen svobodný člověk je schopen dobrovolně Boha milovat a být milován. Bez svobodné vůle by byl člověk jako figurka v loutkovém divadle, kterou by Bůh musel vodit. Taková figurka by byla sice stoprocentně podřízena Bohu, ale neměla by schopnost Boha milovat a ani Bůh by ji nemiloval, protože figurka se milovat nedá. A tak stvořil Bůh člověka se svobodnou vůlí i s tím rizikem, že člověk své svobodné vůle zneužije. Pokud se chceme uchránit před zneužitím svobodné vůle, musíme si zde připomenout tři poučení (a to byla má odpověď již zmíněnému člověku):

1) – nesmíme rouhavě říkat, že sám Bůh Stvořitel je spoluviníkem na lidských zločinech, protože dal člověku schopnost, aby se mohl nemravně rozhodovat. Není to pravda! Bůh by byl spoluviníkem jen tehdy, kdyby chtěl, aby člověk zneužil své svobody ke zlému. Ale to Bůh nechce. Bůh člověka naopak před zlem varuje. Bůh chce, aby člověk používal svou svobodu k lásce! A tu je příklad, který se v servisu úplně hodil:

 Představme si konstruktéra osobního auta. Chce, aby sloužilo lidem k pohodlnému cestování.

 Ale v tom samém autě jel velkou rychlostí řidič, který vypil větší dávku alkoholu. V jedné zatáčce nezvládl řízení, narazil do stromu a zabil se on i jeho manželka, která seděla vedle něho i dcerka, která seděla vzadu. Může někdo říci, že spoluviníkem tragedie, spoluviníkem smrti celé rodiny je konstruktér auta? A může někdo žádat, aby tento konstruktér už nekreslil plány dalších aut, protože auta jsou nebezpečná a spojená s rizikem?

 A právě teď si můžeme položit otázku: může někdo vyčítat Bohu, že stvořil člověka s rizikem mravní havárie? Jako nemůžeme nic vyčítat tomu konstruktérovi auta, právě tak to nemůžeme vyčítat ani Bohu. Naopak musíme být vděční, že Bůh stvořil člověka svobodného, který je schopný také milovat.

2) - je velmi důležité, aby se nám v hloubi duše zošklivilo zneužívání svobodné vůle. A my máme v sobě pěstovat tento odpor proti zlu.

3) - je potřeba si uvědomit, že Bůh sám toto zneužití svobodné vůle svou pomocí zmenšuje.

 A právě tak nabízí Bůh svou pomoc i nám, abychom se ve svém životě rozhodovali správně. V Písmu svatém Pán Ježíš říká: Stojím u dveří a klepu. „Každý, kdo slyší můj hlas a otevře mi dveře, k tomu vejdu a budu s ním. Cítíme, jak nám Bůh jde vstříc? Jen je potřeba, abychom se pro tuto Boží pomoc otevřeli.

P. František Salášek, Bělá nad Radbůzou