říjen 2011

Padre Pio je většinou představován (pomíjím-li liberální výpady proti jeho osobě) jako výjimečný muž, stigmatizovaný divotvůrce, který dokázal duchovním zrakem pronikat do nejhlubších zákoutí duší hříšníků. A takový skutečně byl. Avšak občas zájem končí pouze u toho, a tak se se „zázračným mužem z Pietrelciny“ můžeme setkat i na internetových stránkách amatérských okultistů, záhadologů, ufologů a podobných „odborníků“ na věci podivné. Bylo by škoda, kdyby katolíci na tohoto velikého světce hleděli tímto zdánlivě duchovním, ve skutečnosti však nadmíru povrchním zrakem. Stačí podívat se „do zákulisí“.

Za ochránce nenarozených dětí lze označit zejména sv. Josefa, ochránce rodin, a sv. Gerarda Majellu, patrona matek v požehnaném stavu. Jistá událost ze života Patera Pia však dokládá, že i jemu byla tato role svěřena, a to dokonce samotnou Nejsvětější Matkou.

Vše začalo v roce 1905, tedy dávno před tím, než proslul svými stigmaty (bolestivé rány od Ježíše na rukou, na nohou a v srdci) a nadpřirozenými dary. Seminarista bratr Pio tehdy přebýval ve skromném klášteře Sant’Elia a Pianisi na jihu Itálie. A právě zde došlo k podivuhodné události, o které se dozvídáme z vlastnoručního zápisu bratra Pia zaslaného jeho duchovnímu rádci, otci Agostinovi. V textu, který se o více než sedmdesát let později stal součástí dokumentace v kanonizačním procesu, stojí:

„Před několika dny jsem měl neobyčejný zážitek. Kolem jedenácté hodiny večerní [18. ledna 1905 – pozn. red.] jsme byli s bratrem Anastasiem na kůru. Náhle jsem shledal, že se ve stejnou dobu nacházím u nesmírně bohaté rodiny. Pán domu zrovna umíral, když se měla záhy narodit jeho dcera.

Pak se mi ukázala Nejsvětější Matka, obrátila se ke mně a pravila: ‚Svěřuji ti toto nenarozené dítě do tvé péče a ochrany. Třebaže nyní nemá žádný tvar, stane se vzácným drahokamem. Učiň z ní dle svých sil briliant, neboť jednoho dne se jím budu chtít ozdobit.‘

Odpověděl jsem: ‚Ale jak? Jsem jenom ubohý seminarista a nejsem si ani jist, zda se mi dostane radosti stát se knězem. A pokud ano, jak o tuto dívku mohu pečovat, když budu tak daleko?‘

Nejsvětější Matka mne napomenula: ‚Nepochybuj o mně. Přijde za tebou, ale dříve ji sám potkáš v bazilice sv. Patra v Římě.‘ Pak jsem se ocitl opět na kůru.“

Není to pouze první svědectví o nadpřirozeném daru bilokace (=být na dvou místech) Patera Pia, zaznívají zde také slova Panny Marie: „Svěřuji ti toto nenarozené dítě do tvé péče a ochrany.“ Nazývá nenarozenou dívku „dítětem“, ne „shlukem buněk“, jak argumentují zastánci potratů. Ono dítě se jmenovalo Giovanna Rizzianiová. Vše se skutečně stalo tak, jak Panna Maria předpověděla. Pater Pio se s Giovannou, tentokrát již slečnou, opět setkal r. 1922 ve svatopetrské bazilice (a to se jednalo o jeho další případ bilokace), kde vyslechl její zpověď a pomohl jí vyřešit pochybnosti ohledně víry. Následující rok ho sama vyhledala a s překvapením zjistila, že je to onen řeholník, u kterého se v Římě zpovídala. Během tohoto setkání jí Padre Pio vysvětlil své vidění (1905), kdy byl svědkem smrti jejího otce. Řekl, že mu ji Panna Maria svěřila, aby vedl její duši k dokonalosti.

Po čtyřicet pět let, až do jeho smrti (1968), jej Giovanna často navštěvovala, a to nejen kvůli zpovědi, ale také, aby jí pomáhal na duchovní cestě. Při jedné příležitosti se ho zeptala: „Otče, máte mě opravdu rád?“ Odpověděl: „Jak bych tě nemohl mít rád. Jsi prvorozená mého srdce. Miluj Ježíše! Miluj Pannu Marii, která na tebe myslela, ještě než ses narodila!“ (Příště dokončení)