Červen 2012

 

„Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.” [ Jan 6,51]

 Slavnost Božího těla je oslavou přítomnosti Boha zde na zemi. Jestliže se nazýváme křesťany, pak je pro nás bezpředmětné debatovat nad tím, zda je Pán Ježíš ve svátosti oltářní vskutku přítomný. Jakkoliv je tato přítomnost tajemná a nepochopitelná, dosvědčují ji slova samotného Pána v evangeliích, především u svatého Jana, kde je několikrát zdůrazněno, že účast na Životě má již zde na zemi ten, kdo jí Pánovo tělo a pije Jeho krev. To, jakým způsobem se Pánovo tělo zpřítomňuje a dává se k požívání je dále zřejmé z popisu Ustanovení večeře Páně v předvečer Kristova zatčení. Ve třech synoptických evangeliích, (Matouš, Marek, Lukáš) v přítomnosti apoštolů, Pán Ježíš dává Své tělo pod způsobou chleba a svou krev pod způsobou vína, aby spolu s Ním měli jednou provždy účast na Věčném životě. Můžeme se ptát, proč se Pán Ježíš dává právě takovým nepochopitelným „provokativním“ způsobem?

 Bůh Otec stvořil tuto zem a všechny věci na ní tak, aby zde člověk mohl žít dle určitého řádu jistý počet let. Nevíme, jak to bylo před prvotním hříchem člověka, ale od té doby, každý, kdo chce udržet tělo na živu potřebuje jíst a pít. V třetí kapitole knihy Genesis, po spáchání prvotního hříchu Bůh řekl: „….buď zlořečena kvůli tobě země! Jen s námahou z ní budeš dobývat obživu po všechny dny svého života.“ [Gn 3,17] Od té doby začíná každodenní boj člověka o jídlo. Život už není samozřejmostí, ale předpokladem pro něj je potrava. Zlořečená země nepřichází sama k člověku a nenaplňuje ho, ale člověk sám musí na zemi páchat násilí, aby přežil. Možná to tak nevnímáme, ale trhání klasů obilí k tomu, aby z nich člověk mohl získat mouku pro pečení chleba je určitou prvotní formou násilí (snad na to nebudou jednou poukazovat i někteří milovníci přírody), vzniklou dědičným hříchem. Chleba, nutný předpoklad k tomu, aby člověk přežil, je opravdu od začátku do konce „výráběný“ v potu lidské tváře, zvlášť pro biblického člověka. V tomto kontextu se chléb stává ekvivalentem života samotného. Jestli to už dnes tak nevnímáme, vzpomeňme si na některé země třetího světa jako je např. Etiopie v dnešní době. Podobný význam měl chléb i v Ježíšových časech. Chléb tedy, rovná se život, jenže fyzický chléb rovná se fyzický život. Chléb, který po čase zplesnivý a rozpadne se, živí tělo, které se také po čase rozpadne, i kdyby se těchto chlebů pozřelo milióny.

 Pán Ježíš nám ale říká, že je potřeba směřovat výš: „Neusilujte o pokrm pomíjející, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu“, neboť: „Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená.“ [Jan 6] Nezmenšuje tímto hodnotu fyzického chleba, ale přišel na svět proto, aby ji zcela nepochopitelným způsobem posvětil a odkryl pravý význam, aby On sám se pro nás stal Chlebem. „Já jsem chléb živý, který s nebe sestoupul.“ Jako je fyzický chléb nezbytně důležitý pro tento život každého člověka, pak je duchovní chléb nezbytně důležitý pro život věčný. Jeho hodnota ale daleko převyšuje hodnotu chleba fyzického.

 Pán Ježíš ukazuje, že vše co je zde na zemi, v tomto životě, je pouze obrazem (někdy dokonce naší vinou pokřiveným obrazem) života věčného. To, že jíme chléb a umíráme, nemá být předmětem beznaděje a skepse typu „stejně všichni zemřeme…“, ale naopak každodenní oslavou toho, že tento pozemský chléb je díky Boží milosti posvěcen ve svátosti eucharistie Jeho přítomností. Přítomnosti Toho, který je Věčný, Milující, Dokonalý. Lidé vesměs souhlasí s pořekadlem: „Jsi to, co jíš“, a vskutku je to tak. Každé jídlo se v nás rozpadne, stejně jako se jednou rozpadne tělo člověka. I přes tuto skutečnost však stále nikdo nepopírá, že chléb je tím nejdůležitější pro fyzický život. Když chléb máme, musíme ho jíst, abychom žili, nejenom kolem něho chodit, nejenom občas k němu přivonět. Musíme ho jíst, abychom žili! Tento pomíjející, ale životně důležitý chléb si Pán zvolil, aby ho z duchovního hlediska povýšil na pokrm věčný. Jakým lepším způsobem by mohl zjevit, kým pro nás pro všechny je? On přeměňuje tento pomíjející pokrm na pokrm Věčný a všem těm, kteří z Něho jí, nedává život pomíjející, ale život věčný, neboť vskutku se stáváme tím, co jíme. To, co je vyšší, přetváří to, co je nižší a co je duchovní, přetváří hmotné. Ne, že by fyzické věci přetvářely myšlenky nebo slova, ale myšlenky v podobě slov vždy předcházejí věcem fyzickým a napřed je určují. A to mluvíme pouze v rovině lidské, co teprve v rovině Boží? Když Písmo říká, že „slovem Boží vzniklo nebe, dechem jeho úst všechna jejich krása“.

 Prosím Vás tedy a vybízím, když půjdete s Pánem Ježíšem v průvodu a budete se mu klanět, nezapomeňme, že to samo klanění ještě nestačí pro ty, kteří chtějí opravdu Žít, neboť Pán řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít Jeho krev, nebudete mít v sobě život.“ [Jan 6,53] Bohu díky!     Mgr. Lenka Moravcová

Milí přátelé, srdečně Vás zveme na letošní slavnost Těla Krve Páně,

která se koná v kostele sv. Petra a Pavla, v pátek, 8. 6. 2012

s tímto pořadem:

  15:00 hod Mše sv.

  16:00 hod průvod náměstím ke čtyřem oltářům na Náměstí Republiky

  Na závěr v kostele Te Deum a Svátostné požehnání