Prosinec 2013

Dorazil k nám zase adventní čas, kdy se připravujeme na Slavnost Narození Páně. Vánoce, svátky klidu a míru. Ale je tomu opravdu tak? Neztrácejí už v současné době Vánoce na svém kouzlu a nestávají se dokonce pro lidi v našem okolí jen přítěží? Někteří berou vánoční svátky jenom jako pár volných dnů navíc a o nějakém slavení v jejich domácnostech už nemůže být ani řeč. Otázkou však je, zdali je tento přístup správný.
Musíme připustit, že množství reklam a billboardů od všemožných prodejců nám tyto svátky dokáže velice spolehlivě „přesměrovat“ či znechutit. Často mám sama problém, abych této všeobecné vřavě nepropadla a zůstala věrná svým starým zásadám. Adventní doba, která Vánocům předchází, by měla být nádherným a klidným obdobím čekání. My se ale místo toho neustále jen za něčím ženeme a paradoxně jsou pro nás právě tyto svátky klidu a míru tím nejvytíženějším a nejstresovějším časem.
Jak jen mohlo dojít k tak obrovskému přetočení hodnot? Obávám se, že je to především tím, že někteří lidé smysl Vánoc a všech těch tradic tak úplně nepochopili. Není to jenom o tom, že si jednou za rok vyzdobíme vánoční stromek a potom pod něj naskládáme ty úplně nejnovější technické vychytávky.
O co jiného by tedy mělo jít? Myslím si, že dárky mají o Vánocích určitou symboliku. Bůh nám dal svůj největší dar, svého Syna! Hlavním smyslem obdarovávání druhých je přece touha potěšit je. Bůh nás chtěl potěšit! Je v tom také nějaký ten náznak oběti. Obětujeme své kolikrát těžce vydělané peníze, abychom někomu udělali radost. Chcete ukázat tímto způsobem člověku, že nám na něm záleží. Všechny ty mačkanice v obchodních centrech přece nepodstupujeme kvůli sobě. Děláme to proto, abychom později na Štědrý večer viděli své blízké, jak rozbalují dárky, jak z nich najednou opadnou všechny ty chmury a jejich oči tak krásně svítí radostí a štěstím. Je krásné pozorovat, jak v tu chvíli lidé zapomínají na své vlastní dárky pod stromečkem a jen se zaujetím čekají, až si ostatní otevřou dárky od nich. Je v tom přece motiv velké lásky. A není náhodou štěstí druhých lidí tím, co chybí nám? Nezůstává Bůh zapomenut, přestože od něho máme všechno?
Co tak tedy zkusit tyto Vánoce předat ostatním více lásky a radosti? Od Zdroje, ze kterého čerpáme. Láska totiž nespočívá v tom, že my jsme milovali Boha, ale že On si zamiloval nás. Ten, kdo ví, že je milovaný Bohem, je schopen takové lásky. Někdo může říct, že neví jak na to. Úplně jednoduše. Láska nemusí být o velkých věcech, skládá se z maličkých pozorností. Třeba jen věnovat někomu úsměv, objetí, pohlazení. Láska přece boří k lidem a hráz. Věřte, že vánoční svátky najednou nabudou pestřejších barev. A nikdy nevíte, jak velmi může váš skutek do života druhého člověka zasáhnout. Váš dobrý či špatný čin může být možná i naprostou banalitou, avšak zdání klame. Může člověka, zvláště dítě, ovlivnit do velké míry kladně, nebo i záporně.
Typickou vánoční postavou je Ježíšek, Panna Maria, Svatý Josef, ale i andělé, pastýři, Mudrci... V životě každého z nás se nachází řada andělů, lidí, kteří jsou nám blízcí a jsou naší oporou. Měli bychom se snažit být také anděly, především pro ty, kteří jich v životě tolik nepotkali, a tudíž nemají křídla, pod která by se mohli ukrýt.
Vánoce
K Vánocům patří také velkém množství úžasných tradic, na které bychom neměli zapomínat, avšak častokrát zapomínáme. Pro mě Vánoce znamenají především lásku a pocit obrovské sounáležitosti s lidmi. Moc bych si přála, aby to takto mohli vnímat i ostatní lidé.
Ať jsou Vaše vánoční svátky plné klidu, míru a Božího požehnání

Míša Vavřeková

BOHOSLUŽBY O VÁNOCÍCH

Všem Vám přejeme požehnané milostiplné svátky Narození Spasitele!