Únor 2013

Milí přátelé, za měsíc, 2. a 3. března, se bude konat v Horšovském Týně vizitace naší farnosti. Je to pro nás, pro všechny, věřící i nevěřící, příležitost k setkání s plzeňským biskupem Msg. Františkem Radkovským. V neděli, 3. 3. 2013, bude pan biskup udělovat svátost biřmování těm, kteří se připravují. Podrobnější průběh bude ještě upřesněn a zveřejněn a bude při něm příležitost i k osobnímu setkání a rozhovoru. Byli bychom rádi, kdybyste se na to připravili, pan biskup by rád slyšel i Vaše názory. Jako pomůcku k případnému dialogu Vám předkládáme několik myšlenek z dekrétu 2. Vatikánského koncilu “Christus Dominus” o poslání a službě biskupů. Téma však tím není nijak vymezeno a může být mnohem širší...

Svůj apoštolský úřad nechť biskupové vykonávají jako Kristovi svědkové přede všemi lidmi. Ať se nestarají jen o ty, kteří už Krista následují, ale ať se také celým srdcem věnují těm, kteří se jakkoli odchýlili od cesty pravdy nebo neznají radostné Kristovo poselství a jeho spasitelné milosrdenství. Mají hlásat lidstvu Kristovo evangelium a tento úkol má mezi jejich hlavními úkoly své přední místo. V síle Ducha svatého ať volají lidi k víře nebo je v živé víře posilují. Kristovo tajemství ať jim předkládají celé, totiž ty pravdy, které neznat znamená neznat Krista, a rovněž Bohem zjevenou cestu, která vede k oslavě Boha a tím i k věčné blaženosti.

Mají ukazovat, že i pozemské věci a lidské instituce jsou podle plánu Stvořitele zaměřeny ke spáse lidí, a proto mohou nemálo přispět k budování Kristova tajemného těla.

Nechť učí, jaká hodnota se má podle nauky církve přikládat lidské osobě s její svobodou a tělesným životem, rodině a její jednotě i stálosti, plození a výchově potomstva, občanské společnosti i jejím zákonům a různým povoláním, práci a volnému času, umění a technickým vynálezům, chudobě i blahobytu. Konečně mají předkládat zásady, podle nichž je třeba řešit velmi závažné otázky vlastnictví, vzrůstu a správného rozdělení hmotných statků, otázky míru a pokoje a bratrského soužití všech národů.

Křesťanskou nauku mají podávat přizpůsobeně potřebám doby, aby odpovídala nesnázím a problémům, jimiž jsou lidé nejvíce tísněni a znepokojováni. Tuto nauku mají také chránit tím, že učí věřící, jak ji hájit a šířit. Při jejím hlásání ať odkazují mateřskou starostlivost církve o všechny lidi, věřící i nevěřící. Proto ať se zvlášť pečlivě ujímají chudých a slabých, k nimž je Pán poslal hlásat radostnou zvěst.

Poněvadž církev má navázat rozhovor s lidskou společností, v níž žije, je povinností především biskupů, aby přicházeli k lidem s úmyslem rozvíjet s nimi rozhovor. Aby vždy šla pravda s láskou a porozumění s dobrotou, musí se tento rozhovor, který má vést ke spáse, vyznačovat zřetelnou společnou řečí spolu s pokorou a vlídností, dále náležitou rozvážlivostí spojenou s důvěrou, která přirozeně sbližuje srdce tím, že probouzí přátelství.

Biskupové mají bdít nad tím, aby se vytrvale poskytovala malým i dorůstajícím dětem, mládeží i dospělým nauka víry, aby se při tomto vyučování dodržoval náležitý řád a metody odpovídající nejen probírané látce, nýbrž i nadání, schopnostem, věku a životním podmínkám posluchačů; aby se výklad opíral o Písmo svaté, tradici, liturgii, učitelský úřad a život církve.

Ať jsou si biskupové vědomi, že při plnění svého poslání posvěcovat Boží lid byli vybráni z lidí a ustanoveni jako zástupci lidí před Bohem, aby přinášeli dary a oběti za hříchy. Biskupové mají totiž plnost svátosti kněžství a na nich při vykonávání své pravomoci závisí kněží, kteří jsou ovšem také posvěceni na pravé kněze Nového zákona, aby byli dobrými spolupracovníky biskupů. Závisí na nich i jáhni, kteří jsou posvěceni ke službě, a proto slouží Božímu lidu ve společenství s biskupem a jeho kněžstvem. Biskupové jsou hlavní rozdělovatelé Božích tajemství a také správcové, podněcovatelé a strážci celého liturgického života ve svěřené církvi.

Ať se tedy vytrvale snaží, aby věřící prostřednictvím eucharistie hlouběji poznávali a prožívali velikonoční tajemství, a tak v jednotě Kristovy lásky tvořili jedno pevně semknuté tělo. Mají se úplně “věnovat modlitbě a službě slova” (Sk 6,4) a snažit se, aby všichni, kdo jsou svěřeni jejich péči, svorně setrvávali v modlitbě, aby přijímáním svátostí rostli v milosti a byli věrnými svědky Pánu.

Ať se biskupové, jako vůdci k dokonalosti, snaží podporovat svatost svých kleriků, řeholníků a laiků podle povolání každého jednotlivce. Přitom však si musí být vědomi, že jsou povinni dávat příklad svatosti v lásce, pokoře a prostotě života. Diecéze, které jsou jim svěřeny, mají posvěcovat tak, aby v nich hořelo plné pochopení pro celou Kristovu církev. Proto mají co nejvíce podporovat kněžská i řeholní povolání a věnovat zvláštní péči misijním povoláním.

Aby mohli lépe pečovat o věřící s ohledem na situaci každého z nich, ať se snaží dobře poznat jejich potřeby a sociální poměry, v nichž žijí. K tomu ať užívají účelných prostředků, zvláště sociologického průzkumu. Mají projevovat starost o všechny lidi bez rozdílu věku, postavení a národnosti, jak o domácí, tak i o přistěhovalce a cizince. Při této pastýřské péči ať nechají svým věřícím podíl na církevních záležitostech, který jim náleží, a ať také uznávají jejich povinnost a právo činně spolupracovat na budování Kristova tajemného těla.

K odloučeným bratřím ať přistupují s láskou a doporučují i svým věřícím, aby jim vycházeli vstříc s velkou přívětivostí a láskou, a také ať podporují ekumenismus církve. Nechť mají na srdci také nepokřtěné, aby i jim zazářila láska Ježíše Krista, jehož svědky jsou biskupové před tváří všech.

Věřím, že nás návštěva pana biskupa povzbudí a chtěl bych Vás tímto také požádat o spolupráci. Váš farář P. Josef Prchal