Září 2016
Úryvek z Lukášova evangelia Lk 7,12-16 nám předkládá velkolepý Ježíšův zázrak –
Milosrdenství zde na sebe bere podobu hlubokého soucitu se ženou, která ztratila manžela a nyní vyprovází na hřbitov svéhojediného syna. Veliká matčina bolest Ježíše dojímá a podněcuje ho k zázraku vzkříšení. V úvodu se evangelista zastavuje u mnoha podrobností. U městské brány v Naimu se potkávají dvě početné skupiny, které přicházejí z různých směrů a nemají nic společného. Ježíše následují apoštolové a velký zástup, který se chystá ke vstupu do města, zatímco z něj vychází smuteční průvod, ve kterém mnoho lidí doprovází zemřelého a jeho ovdovělou matku. V městské bráně se obě skupiny pouze míjejí a každá pokračuje svou cestou, avšak právě tehdy svatý Lukáš zaznamenává Ježíšovy pocity: „Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: ,Neplač!’ Přistoupil k márám a dotkl se jich. Ti, kdo je nesli, se zastavili.“ Ježíše vedl hluboký soucit – právě On zastavuje průvod, když se dotýká már, a pohnut hlubokým milosrdenstvím vůči matce se rozhodl, že bude čelit smrti, takřka z očí do očí. Později, na kříži pak se smrti postaví tváří v tvář definitivně.
Je dobré, připomenout si během tohoto Svatého roku, blíže tento evangelní příběh, který se odehrál u naimské brány. Když Ježíš uviděl onu plačící matku, „vešla mu do srdce“! Každý člověk přicházející ke Svaté bráně s sebou nese svůj život s jeho radostí i utrpením, plány i pády, pochybnostmi i obavami, aby je předložil Pánovu milosrdenství. Pán ve Svaté bráně přistupuje ke každému z nás, aby se s námi setkal a poskytl nám své mocné slovo útěchy: „Neplač!“ Je tu brána, v níž se potkávají bolesti lidstva a Boží soucit. Když překračujeme její práh, konáme pouť milosrdenstvím Boha, který – stejně jako mrtvému chlapci – všem opakuje: „Pravím ti, vstaň!“ Každému z nás říká: „Vstaň!“ Bůh si přeje, abychom stáli na nohou. Stvořil nás, abychom žili vstoje – z toho důvodu vede Ježíšův soucit k onomu uzdravujícímu „Vstaň! Postav se na nohy, jak tě stvořil Bůh!“ Na nohou…“ Ale, Otče, my zase tolikrát upadneme…“ – „Jen dál, vstaň!“. Tak zní Ježíšovo slovo. Když procházíme Svatou branou, snažme se, abychom v srdci zaslechli ono: „Vstaň!“ Mocné Ježíšovo slovo působí, že můžeme opětovně povstat, a také v nás uskutečňuje přechod ze smrti do života. Jeho slovo v nás vyvolává nový život, dává naději, posiluje znavená srdce, otevírá nás pohledu na svět a život, který přesahuje utrpení a smrt. Na Svaté bráně je pro každého z nás nevyčerpatelný poklad Božího milosrdenství! On je cesta, pravda a život!
Když mrtvého zasáhlo Ježíšovo slovo, „posadil se a začal mluvit. Ježíš ho vrátil jeho matce“. To je velmi krásná věta, která vypovídá o Ježíšově lásce: „Vrátil ho jeho matce“. Matka se shledává se synem. Přijímá jej z Ježíšových rukou a stává se podruhé matkou, avšak syn, který jí nyní byl navrácen, tentokrát nepřijal život od ní. Matka a syn tak získávají náležitou identitu díky moci Ježíšova slova a jeho láskyplnému gestu. Takto – a zvláště ve Svatém roce – matka církev přijímá své syny a poznává v nich život, darovaný Boží milostí. Skrze milost křtu se církev stává matkou a každý z nás jejím synem.
Když lidé spatřili, že mladík ožil a byl vrácen matce, „zmocnila se jich bázeň, velebili Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil svůj lid!“. To, co Ježíš vykonal, není jen gesto omezené pouze na ono městečko. V Ježíšově milosrdné pomoci Bůh vychází vstříc člověku, zjevuje se lidstvu a nadále bude zjevovat veškeré své milosrdenství skrze Ježíše. Svatý Otec si přál, aby tento Svatý rok prožívaly všechny místní církve – tedy všechny církve světa, a nikoli pouze v Římě, proto jsou brány milosrdenství v každé diecézi. Když jej slavíme, je to jakoby se církev rozptýlená po světě spojovala a jednohlasným zpěvem chválila Pána. Bůh nás navštívil. Když se ubíráme k Bráně milosrdenství, každý z nás ví, že přistupuje k bráně milosrdného Ježíšova srdce – právě On je pravou branou, která vede ke spáse a navrací nás do nového života. Milosrdenství – jak v Ježíšovi, tak v nás – je poutí, která vychází ze srdce, aby dospěla „k rukám …“ S novým srdcem, které Ježíš uzdravil, máme rukama konat skutky milosrdenství, snažit se pomáhat, léčit mnoho potřebných. Milosrdenství ať vychází ze srdce ke skutkům milosrdenství.