Listopad 2017
„Budete jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti, až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.“ (1. List Petrův 1.kap, verš 6-9)
Panna Maria je naší nejlepší ochránkyní i v dnešní době.
Dokazuje nám to také událost, k níž došlo před rokem, 21.
října 2016, během teroristického útoku v Iráku. Své dětí
které se k niv důvěře obrátily s prosbou o pomoc, učinila
před jejich nepřáteli jednoduše "neviditelnými".
Ubohý internátní pokoj v univerzitním městě Kirkúku na
severu Iráku se stal pro 22letou Monaly Najeebovou a jejich
šest spolužaček novým domovem. Křesťanská děvčata
musela v roce 2014 i se svými rodinami a s tisíci dalšími
lidmi utéct před bojovníky IS z Karakoše, bývalého
největšího křesťanského města v Iráku. Nyní mohla
konečné pokračovat ve studiu, společně se modlit, a
dokonce se i smát - až do onoho hrozného pátku v říjnu
2016... Horor začal brzy ráno okolo čtvrté hodiny.
Monaly, která teprve nedávno dokončila inženýrské
studium, jako mluvčí sedmi děvčat vydala svědectví o
všem, co se stalo. Pět dnů předtím začala irácká armáda
vládní ofenzívu zaměřenou na znovudobytí města Mosul, jež
měl v rukou Islámský stát. Terčem odvetného útoku
džihádistické organizace se stal Kirkúk, vzdálený 170 km
jižně od města. Venku bylo slyšet střelbu a silné výbuchy.
Monaly a její kamarádky už neměly žádnou možnost, aby
se dostaly z budovy ven, proto se rychle zavinuly do
plachet, aby se aspoň nějak ochránily před lítajícími
kulkami a úlomky skla. V domě se najednou ozval křik.
Sedm děvčat se sotva stihlo ukrýt v ložnici pod dřevěné
postele, když se k nim z vedlejší kuchyně blížily tlumené
hlasy. Byli to jednoznačně bojovníci IS! Otevřeli lednici a
prohlédli také skříně. Potom do ložnice studentek vkročilo
několik mužů, usadili se na jejich postele a začali jíst. Pod
nimi, přitisknutá ke stěně, ležela děvčata, celá zkoprnělá
strachem. Neodvážila se téměř ani dýchat a jen doufala, že
všechny mají svoje mobily přepnuté na tichý režim. Jedna
ze studentek měla těžkou alergii a stačilo pouhé jedno
zakašlání nebo kýchnutí a všechny by byly odhaleny. Muži
prohledali také tašky děvčat a jeden z teroristů řekl:
"Podívejte, měly tak napilno, že jedna z nich si tady
dokonce zapomněla mobil." Monaly v ruce pevně svírala
svůj perlový růženec a modlila se. "Raději zemřít, než být
znásilněna!" proběhlo jí hlavou. S velkou opatrností se
odvážila poslat esemesku svému dobrému příteli Ronimu
Salimovi Momikovi, který byl jen dva měsíce předtím
vysvěcen na kněze. Ten o ně duchovně pečoval od té doby,
kdy se ocitly v utečeneckém táboře. "Pomoz nám, otče!
Bojovníci IS! Budeme tě průběžně informovat."
Novokněz, sám utečenec, dosvědčuje: "Byl jsem s děvčaty
přes mobil v kontaktu po celou tu dobu. Posiloval jsem je:
»Nezapomeňte na svoji víru! Modlete se k Panně Marii! Ona
vám přijde na pomoc, ona vás ochrání!« A Maria byla
skutečně s nimi. Když bylo po všem, jedno z děvčat mi
řeklo: »Když bojovníci IS vkročili do našeho pokoje, měly
jsme pocit, že jim Panna Maria zastřela zrak, protože nás
neviděli.«"
A Monaly vydala toto svědectví: "Pro to, jak jsme to
přežily, neexistuje žádné lidské vysvětlení. Byl to zázrak, že
nás neviděli." Ale to nebylo ještě všechno!
Boje venku utichly a otec Momika později vyprávěl: "Dva
ze svých zraněných vojáků teroristé položili na postele, pod
kterými byly skrčené naše křesťanky." Jeden muž IS sáhl
po plachtě, kterou chtěl použít pro raněné. Jak snadno to
mohla být plachta, pod níž se skrývalo některé z děvčat!
Krev zraněného vojáka prosákla skrz matraci a kapala na
Monalyninu kamarádku. Nad ní samotnou seděli dva muži,
a to tak blízko, že jeden se jí dotýkal botou. Bojovníci IS se
zde u nich dokonce modlili svoje modlitby! Uběhlo téměř
osm hodin, než muži dostali nové příkazy a stáhli se.
Jednoho zraněného tam však nechali. Až když děvčata
uslyšela, jak on si v koupelně pouští vodu, jedna za druhou
utíkaly k zadním dveřím a potom směrem k vysoké zdi, kde
už na ně čekali příslušníci policie, aby jim pomohli. "Cítila
jsem se, jako bych se znovu narodila," řekla Monaly, když
už byla v bezpečí. Jen o pět minut později, kdy byla
zachráněna poslední studentka, odpálil terorista IS v
koupelně sebevražedný výbušný pás.
Přeloženo z „Víťazstvo Srdca“ 114/2017
Naučte své děti modlitbě! Zdrávas Maria, milosti plná,
Pán s tebou. Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný je
plod života tvého, Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, pros za
nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
Slovo „amen“ je aramejského původu (aramejština je řeč,
kterou mluvil Pán Ježíš) a znamená „staň se“ nebo „věřím“.
V listopadu ještě připojme: „Odpočinutí věčné dej všem
zemřelým, Pane, a světlo věčné ať jim svítí, ať odpočívají ve
svatém pokoji. Amen.“
12.11.2017 Horní Metelsko – poutní Mše sv. ke cti Sv. Martina.
3.12.2017 – První neděli adventní bude ve 14 hodin v kapli
Sv. Martina v Horním Metelsku svěcení adventních věnců.
Každý rok se lidé ptají, kdy začíná advent...
Advent má čtyři neděle a jeho začátek se vypočítá podle
poslední neděle před Narozením Páně (poslední neděle před
25. prosincem). Letos je čtvrtá neděle adventní 24.
prosince, takže první adventní neděle letos připadá na
3.12.2017 a ten den začíná Advent.
Poslední neděli před Adventem je slavnost Ježíše
Krista, Krále nebe a země. Letos 26. Listopadu.
Z Evangelia sv. Jana o Ježíšově odsouzení:
Od Kaifáše vedli Ježíše do místodržitelského paláce. Bylo
časně zrána. Židé sami do paláce nevešli, aby se
neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka.
Pilát vyšel k nim ven a řekl: „Jakou obžalobu vznášíte proti
tomu člověku?“
Odpověděli: „Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho
vydali.“
Pilát jim řekl: „Vezměte si ho vy a suďte podle svého
zákona!“ Židé mu odpověděli: „Nám není dovoleno nikoho
popravit.“
To aby se naplnilo slovo Ježíšovo, kterým naznačil, jakou
smrtí má zemřít.
Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu:
„Ty jsi král židovský?“
Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně
řekli jiní?“
Pilát odpověděl: „Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi
tě vydali. Čím ses provinil?“
Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé
království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali,
abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“
Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty
sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto
jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý,
kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“
Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ Po těch slovech vyšel opět k
Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám.
Je zvykem, že vám o velikonocích propouštím na svobodu
jednoho vězně. Chcete-li, propustím vám toho židovského
krále.“
Na to se dali do křiku: „Toho ne, ale Barabáše!“ Ten
Barabáš byl vzbouřenec.
KŘESŤANSKÉ OKÉNKO 10/2017 vydává 1x měsíčně Římskokatolická farnost, Nám. Republiky 3, 346 01 Horšovský Týn, IČ 48343684, https://www.farnosthtyn.cz ev.č. MKČRE23029, vyšlo 5.11.2017