Listopad 2017

„Budete jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti, až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.“ (1. List Petrův 1.kap, verš 6-9)

Zastřela jim oči

Panna Maria je naší nejlepší ochránkyní i v dnešní době. Dokazuje nám to také událost, k níž došlo před rokem, 21. října 2016, během teroristického útoku v Iráku. Své dětí které se k niv důvěře obrátily s prosbou o pomoc, učinila před jejich nepřáteli jednoduše "neviditelnými".
Ubohý internátní pokoj v univerzitním městě Kirkúku na severu Iráku se stal pro 22letou Monaly Najeebovou a jejich šest spolužaček novým domovem. Křesťanská děvčata musela v roce 2014 i se svými rodinami a s tisíci dalšími lidmi utéct před bojovníky IS z Karakoše, bývalého největšího křesťanského města v Iráku. Nyní mohla konečné pokračovat ve studiu, společně se modlit, a dokonce se i smát - až do onoho hrozného pátku v říjnu 2016... Horor začal brzy ráno okolo čtvrté hodiny.
Monaly, která teprve nedávno dokončila inženýrské studium, jako mluvčí sedmi děvčat vydala svědectví o všem, co se stalo. Pět dnů předtím začala irácká armáda vládní ofenzívu zaměřenou na znovudobytí města Mosul, jež měl v rukou Islámský stát. Terčem odvetného útoku džihádistické organizace se stal Kirkúk, vzdálený 170 km jižně od města. Venku bylo slyšet střelbu a silné výbuchy. Monaly a její kamarádky už neměly žádnou možnost, aby se dostaly z budovy ven, proto se rychle zavinuly do plachet, aby se aspoň nějak ochránily před lítajícími kulkami a úlomky skla. V domě se najednou ozval křik.
Sedm děvčat se sotva stihlo ukrýt v ložnici pod dřevěné postele, když se k nim z vedlejší kuchyně blížily tlumené hlasy. Byli to jednoznačně bojovníci IS! Otevřeli lednici a prohlédli také skříně. Potom do ložnice studentek vkročilo několik mužů, usadili se na jejich postele a začali jíst. Pod nimi, přitisknutá ke stěně, ležela děvčata, celá zkoprnělá strachem. Neodvážila se téměř ani dýchat a jen doufala, že všechny mají svoje mobily přepnuté na tichý režim. Jedna ze studentek měla těžkou alergii a stačilo pouhé jedno zakašlání nebo kýchnutí a všechny by byly odhaleny. Muži prohledali také tašky děvčat a jeden z teroristů řekl: "Podívejte, měly tak napilno, že jedna z nich si tady dokonce zapomněla mobil." Monaly v ruce pevně svírala svůj perlový růženec a modlila se. "Raději zemřít, než být znásilněna!" proběhlo jí hlavou. S velkou opatrností se odvážila poslat esemesku svému dobrému příteli Ronimu Salimovi Momikovi, který byl jen dva měsíce předtím vysvěcen na kněze. Ten o ně duchovně pečoval od té doby, kdy se ocitly v utečeneckém táboře. "Pomoz nám, otče! Bojovníci IS! Budeme tě průběžně informovat."
Novokněz, sám utečenec, dosvědčuje: "Byl jsem s děvčaty přes mobil v kontaktu po celou tu dobu. Posiloval jsem je: »Nezapomeňte na svoji víru! Modlete se k Panně Marii! Ona vám přijde na pomoc, ona vás ochrání!« A Maria byla skutečně s nimi. Když bylo po všem, jedno z děvčat mi řeklo: »Když bojovníci IS vkročili do našeho pokoje, měly jsme pocit, že jim Panna Maria zastřela zrak, protože nás neviděli.«"
A Monaly vydala toto svědectví: "Pro to, jak jsme to přežily, neexistuje žádné lidské vysvětlení. Byl to zázrak, že nás neviděli." Ale to nebylo ještě všechno!
Boje venku utichly a otec Momika později vyprávěl: "Dva ze svých zraněných vojáků teroristé položili na postele, pod kterými byly skrčené naše křesťanky." Jeden muž IS sáhl po plachtě, kterou chtěl použít pro raněné. Jak snadno to mohla být plachta, pod níž se skrývalo některé z děvčat!
Krev zraněného vojáka prosákla skrz matraci a kapala na Monalyninu kamarádku. Nad ní samotnou seděli dva muži, a to tak blízko, že jeden se jí dotýkal botou. Bojovníci IS se zde u nich dokonce modlili svoje modlitby! Uběhlo téměř osm hodin, než muži dostali nové příkazy a stáhli se. Jednoho zraněného tam však nechali. Až když děvčata uslyšela, jak on si v koupelně pouští vodu, jedna za druhou utíkaly k zadním dveřím a potom směrem k vysoké zdi, kde už na ně čekali příslušníci policie, aby jim pomohli. "Cítila jsem se, jako bych se znovu narodila," řekla Monaly, když už byla v bezpečí. Jen o pět minut později, kdy byla zachráněna poslední studentka, odpálil terorista IS v koupelně sebevražedný výbušný pás.
Přeloženo z „Víťazstvo Srdca“ 114/2017


Naučte své děti modlitbě! Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou. Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný je plod života tvého, Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
Slovo „amen“ je aramejského původu (aramejština je řeč, kterou mluvil Pán Ježíš) a znamená „staň se“ nebo „věřím“.
V listopadu ještě připojme: „Odpočinutí věčné dej všem zemřelým, Pane, a světlo věčné ať jim svítí, ať odpočívají ve svatém pokoji. Amen.“


12.11.2017 Horní Metelsko – poutní Mše sv. ke cti Sv. Martina.
3.12.2017 – První neděli adventní bude ve 14 hodin v kapli Sv. Martina v Horním Metelsku svěcení adventních věnců.
Každý rok se lidé ptají, kdy začíná advent...
Advent má čtyři neděle a jeho začátek se vypočítá podle poslední neděle před Narozením Páně (poslední neděle před 25. prosincem). Letos je čtvrtá neděle adventní 24. prosince, takže první adventní neděle letos připadá na 3.12.2017 a ten den začíná Advent.
Poslední neděli před Adventem je slavnost Ježíše Krista, Krále nebe a země. Letos 26. Listopadu.


Z Evangelia sv. Jana o Ježíšově odsouzení:
Od Kaifáše vedli Ježíše do místodržitelského paláce. Bylo časně zrána. Židé sami do paláce nevešli, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka.
Pilát vyšel k nim ven a řekl: „Jakou obžalobu vznášíte proti tomu člověku?“
Odpověděli: „Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali.“
Pilát jim řekl: „Vezměte si ho vy a suďte podle svého zákona!“ Židé mu odpověděli: „Nám není dovoleno nikoho popravit.“
To aby se naplnilo slovo Ježíšovo, kterým naznačil, jakou smrtí má zemřít.
Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král židovský?“
Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“
Pilát odpověděl: „Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?“
Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“
Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“
Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám.
Je zvykem, že vám o velikonocích propouštím na svobodu jednoho vězně. Chcete-li, propustím vám toho židovského krále.“
Na to se dali do křiku: „Toho ne, ale Barabáše!“ Ten Barabáš byl vzbouřenec.


KŘESŤANSKÉ OKÉNKO 10/2017 vydává 1x měsíčně Římskokatolická farnost, Nám. Republiky 3, 346 01 Horšovský Týn, IČ 48343684, https://www.farnosthtyn.cz ev.č. MKČRE23029, vyšlo 5.11.2017